10.10.2022

Čas od času se na pracovnice naší adiktologické ambulance obrací rodinní příslušníci s dotazem týkajícím se nedobrovolné hospitalizace závislého člena jejich rodiny. Mnohdy věří tomu, že když bude člen rodiny, který vykazuje známky závislosti nedobrovolně umístěn někam do léčby, bude to pro něj i pro ně přínosné a závislý se jim vrátí domů „vyléčený“.

V telefonátech s rodinnými příslušníky občas zachytím nejasnost či neporozumění pojmům nedobrovolná hospitalizace a ochranná léčba. Cílem tohoto příspěvku je udělat v těchto pojmech jasno a pokud možno je srozumitelně vysvětlit.

nedobrovolná hospitalizace a ochranná léčba

Nejprve si vysvětlíme pojem Nedobrovolná hospitalizace.

Tzv. nedobrovolnou hospitalizaci upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (neboli zákon o zdravotních službách), účinný od 1.4.2012. Konkrétně se na nedobrovolnou hospitalizaci vztahuje §38 a § 40 zmiňovaného zákona.

Tady je přesné znění těchto paragrafů:

§ 38

(1) Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže

a) mu

1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,

2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,

3. je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu,

b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo

c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

(2) Nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka hospitalizovat též v případě, jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

(3) Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě

a) kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit; tím není dotčeno dříve vyslovené přání podle § 36, nebo

b) léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.

(4) Nezletilému pacientovi nebo pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o

a) případy podle odstavce 3 písm. b), nebo

b) zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví.

(5) Nezletilému pacientovi nebo pacientovi s omezenou svéprávností lze poskytnout neodkladnou péči bez souhlasu zákonného zástupce, pokud je u něj podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

(6) Poskytovatel je povinen o hospitalizaci podle odstavce 1 písm. b) nebo c) informovat osobu určenou podle § 33, není-li taková osoba, některou z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti, nebo zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu známy. Není-li mu žádná osoba podle věty první známa nebo ji nelze zastihnout, informuje Policii České republiky.

(7) Bez souhlasu lze poskytnout též jiné zdravotní služby, stanoví-li tak zákon o ochraně veřejného zdraví, a záchytnou službu.

§ 40

(1) Poskytovatel oznámí soudu do 24 hodin

a) hospitalizaci pacienta podle § 38 odst. 1 písm. b) a c); obdobně se postupuje, jestliže pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta souhlas odvolal a nadále existují důvody pro hospitalizaci bez souhlasu,

b) dodatečné omezení pacienta, který byl hospitalizován na základě souhlasu, ve volném pohybu podle § 39 odst. 1 písm. b) až g) nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení.

(2) Hospitalizace a dodatečné omezení pacienta se soudu neoznamuje, jestliže byl souhlas ve lhůtě do 24 hodin prokazatelným způsobem dodatečně vysloven.


Jinými slovy – pacienta lze hospitalizovat bez souhlasu při kumulativním naplnění těchto podmínek:

(a) pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí,

(b) pacient jeví známky duševní poruchy, touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky,

(c) hrozbu ze strany pacienta nelze odstranit jinak.

Více k bodu a):

Hospitalizace je tedy v danou chvíli nutná, protože možnost ohrožení zdraví nebo života/životů reálně hrozí a stav dané osoby je závažný. Tato podmínka musí být naplněna jak v čase převzetí do ústavu zdravotní péče, tak v průběhu celé doby hospitalizace! Jakmile bezprostřední ohrožení odezní, je nutné pacienta neprodleně propustit. Pozor: nedobrovolná hospitalizace se nevztahuje na situace, kdy hrozí, že by se člověk mohl zadlužit nebo prodat svůj majetek či nemovitost.


Nyní přejděme k pojmu Ochranná léčba.

Pojem ochranné léčení definuje § 99, odst. 2b), trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nás zajímá především odstavec 2, který říká, že soud může uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Soud však ochranné léčení neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.Ochranné léčení může soud uložit buď ve formě ambulantní nebo ústavní, přičemž soud může ústavní léčení dodatečně změnit na ambulantní či naopak.

Ústavní ochranné léčení probíhá ve zdravotnických zařízeních nebo ve věznicích (na specializovaném oddíle pro výkon ochranného léčení. V ČR probíhá ochranné léčení pouze v několika vybraných věznicích, které disponují specializovanými oddíly pro výkon ochranného léčení.). 

Dle § 99, odst. 6 ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Ústavní ochranné léčení trvá nejdéle dvě léta. Není-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta. Soud může také rozhodnout o propuštění z ochranného léčení nebo o změně ústavního léčení na léčení ambulantní. Hrozí-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním až na dobu pěti let. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.

SHRNUTÍ: Pojem nedobrovolná hospitalizace je pojmem významově širším. Ochranná léčba je pouze jednou z možností nedobrovolné hospitalizace. Pojem ochranná léčba souvisí s pácháním trestné činnosti ve spojení s duševní poruchou (důležité je to, že pobyt pachatele na svobodě je nebezpečný), užíváním či zneužíváním návykových látek či závislostí na návykových látkách či procesech.

O nedobrovolné hospitalizaci rozhoduje soud, který musí shledat oprávněné důvody pro své rozhodnutí. Pacient s nedobrovolnou hospitalizací nemusí souhlasit. Nedobrovolná hospitalizace trvá, dokud to vyžaduje její účel. Trvání ochranného léčení uloženého podle odstavce 2 písm. b) však může být ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout.

Použité zdroje:
– Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování přístupný na www.zakonyprolidi.cz
– Prouza D. Trestní zákoník. Praha: C.H.BECK 2010

logo Olomouclogo Olomoucký krajlogo Ministerstvo zdravotnictví České republikyspolupracujeme Úřad vlády České republiky

Projekt je financován dotační podporou Statutárního města Olomouce, Ministerstvem zdravotnictví, Olomouckým krajem a Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky.