01.06.2022
Milí příbuzní, partneři, či partnerky, případně kdokoliv jiný, kdo máte ve svém okolí osobu vykazující znaky závislosti na látkách nebo procesech, která má svým chováním a přístupem vliv na vaše životy, jednání a prožívání, zdraví a i vaše finance.
Připravili jsme pro vás následující článek, který se týká spoluzávislosti a informací o tom, jak můžete situaci řešit.
Máte před sebou dlouhou cestu, ale nemusíte být na ní sami. Rádi budeme vašimi průvodci. Zbytek už je jen na vás. Mějte ochotu nejen číst, ale také činit.
Závislost člověka není jen o tom samotném jedinci, ale ovlivňuje celou skupinu blízkých osob. Často ničí celý rodinný systém a znemožňuje normální komunikaci mezi ostatními členy domácnosti. Blokuje řešení problémů. Narušuje důvěru mezi lidmi. Mění hodnoty osob a celé rodiny a po delší době, kdy je situace často neudržitelná může zcela rozvrátit vztahy a rodinu.
Mnoho lidí si myslí, že problémy se vyřeší, pokud přestane závislý užívat danou návykovou látku nebo zastaví návykové chování. To, ale často není pravda. Důležitým krokem směrem ze závislosti je práce s celou rodinou.
Ruku v ruce se závislostí existuje i tzv. spoluzávislost. Spoluzávislost představuje určitý typický vzorec chování rodinných příslušníků závislého, kteří se snaží chránit závislého před přirozenými následky jeho jednání. Právě tak jako samotný závislý člověk, jsou i osoby blízké „chyceny v pasti“, v uzavřeném systému. Spoluzávislost je často nevědomá a vytváří se roky.
1. fáze: utajování
Rodinný příslušník udělá všechno pro to, aby závislost partnera nepronikla na veřejnost, proto například odstraňuje láhve s alkoholem, popř. sám obstarává další alkohol. Před návštěvami ho omlouvá „není mu dobře“, „má moc práce“ apod. Rodina se takto postupně uzavírá, ubývají přátelé, ztrácejí se kontakty apod.
2. fáze: kontrola
Partner se snaží dostat pití druhého pod kontrolu. Pro tuto fázi je typické prozkoumávání, hlídání, kontrolování veškerých aktivit druhého. Konkrétně hledání lahví s alkoholem a jejich ničení. Je velmi těžké se (za těchto podmínek) s partnerem rozejít – rodinní příslušníci mívají pocity viny – přece nemohou opustit nemocného, navíc nechtějí přijít o to, co léta budovali, nebo své sestrávání ve vztahu zdůvodňují tím, že zůstávají kvůli dětem. Může docházet k tomu, že partner začne také popíjet alkohol či užívat jiné návykové látky.
3. fáze: odmítání
Fáze odmítání většinou nastává až po mnoha letech, kdy závislý s kratšími či delšími přestávkami stále pokračuje v pití či užívání návykových látek nebo gamblingu. Rodinný příslušník již není schopen udržovat všechny mechanismy kontroly, dospěje do situace, kterou bychom mohli označit slovy „já už takhle dál nemůžu“. Rodinní příslušníci často začnou vyvíjet nátlak na závislého, chtějí po něm změnu nejčastěji ve formě nástupu na léčbu závislosti („Buď alkohol/drogy/gambling nebo rodina!“ – což může být pro závislého silný motivační faktor při jeho rozhodování).
Blízké osoby se často mohou nacházet v roli oběti, kdy je závislý vystavuje opakovanému lhaní a zklamání. Jindy se stávají pronásledovateli a soudci, kteří kontrolují a mohou se cítit morálně nadřazení.
Ideální možností, jak z kola spoluzávislosti ven, je kombinace sebevzdělávání a individuální či skupinová terapie pro osoby blízké závislých.
Cílem terapie je pochopit a prožít, že není možné změnit závislost člena rodiny. Spoluzávislý se učí identifikovat a přijmout svoje pocity a potřeby. Vztahu závislé a spoluzávislé osoby pomáhá i to, když blízké osoby ponechají závislému možnost samostatně se v životě rozhodovat a převzít svůj díl zodpovědnosti. Nabídnout podporu a pomoc až tehdy, pokud o to závislý sám požádá.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo vykazuje znaky závislosti na alkoholu, jiných návykových látkách či návykovém chování (např. závislost na automatech, sázení, nakupování) nabízíme Vám možnost docházet na individuální či rodinné/párové konzultace, a dále možnost stát se členem terapeutické skupiny scházející se pravidelně v bezpečném prostředí Adiktologické ambulance za účasti adiktologa. Na skupině můžete slyšet příběhy jiných členů, dozvědět se, co se jim v jejich životě osvědčilo, co jim pomohlo a pomáhá, a jak svou situaci zvládají. Samotné sdílení svého příběhu či starostí spolu s jinými má často léčivou moc. Ne nadarmo se říká, že „Sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost.“
Ať už jste v jakékoliv fázi řešení situace nebojte se požádat o pomoc.
