Jmenuji se Lucie a je mi 31 let. Chtěla bych napsat pár řádků, jak jsem vnímala své pocity, obavy, ztráty, dno, když jsem byla závislá na pervitinu.

Bylo mi přesně 20 let, kdy jsem si dala svou první dávku, kterou jsem si šňupla v den svých narozenin. Cítila jsem se úžasně, vše mi bylo jedno a po dalším šňupnutí jsem se rozhodla, že bych si chtěla dát zase a díky jednomu člověku mi to bylo umožněno. Setkávali jsme se tak každý den, pak to přešlo v měsíce, kdy mě seznámil s dalšíma a já už se pak seznamovala dál, a samozřejmě i fetovala. Po 4 letech jsem si začala pervitin aplikovat injekčně. Vypadala jsem čím dál tím hůře. Kroutila jsem se, byla jsem vychrtlá, měla jsem po obličeji akné a hlavně ze mě bylo poznat na první pohled, že beru drogy. Přišla jsem o důvěru rodiny, o kamarády, o normální život, o vzdělání, přišla jsem o vše, co si řeknete a hlavně jsem přišla sama o sebe. Takhle jsem žila 7 let. Páchala jsem trestnou činnost a měsíc po mých narozeninách si pro mě přišla policie domů. Cítila jsem se bezmocně…

Ta samota, ty zdi kolem vás, ze kterých sálá smutek, ty myšlenky, kterých se nemůžete zbavit…V tuto chvíli jsme přišla úplně o vše. Jediné, co mě drželo, byla má rodina, která na mě nezanevřela. Po krátké době mi umřel táta a já si řekla: „dokážu mu, že jsem jiná“, ale bylo to špatně. Pořád jsem totiž myslela na drogy. A proč??? Protože jsem nechtěla přestat brát drogy kvůli sobě. Pak jsem se rozhodla jít na toxičku v Opavě a můžu říct, že můj život nabral jiný směr. Vše jsem si tam uvědomila díky tomu, že jsem chtěla žít už normálně a taky mi k tomu pomohly holky, které se léčily ze závislosti stejně jako já, terapeutický tým, paní Marie, vychovatelé a vlastně i celý personál. Když mě propustili z vězení, byl to nepopsatelný pocit a hlavně nový nádech do života a správný směr. Zařídila jsem si Adiktologickou ambulanci, kam pravidelně docházím a paní Petrlová mi moc pomáhá. Člověk musí o všem mluvit, to je další správná cesta k novému začátku.

Teď mám normální život a vím, že žiju, mám děti, přítele, rodinu, skvělé kamarádky. Řeším starosti, mám radosti a jsem šťastná.

ŽIVOT na drogách totiž NEEXISTUJE. Normální život je správná cesta pro každého člověka. Život je dar a je krátký na to, abyste si ho sami ničili.

Projekt je financován dotační podporou Statutárního města Olomouce, Ministerstvem zdravotnictví, Olomouckým krajem a Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky.