Do adiktologické ambulance prevence a léčby závislosti v Olomouci jsem poprvé přišla v květnu 2019 poté, co jsem už nezvládala problém s alkoholem. V září 2018 jsem po vážném úrazu musela zůstat čtyři měsíce doma, sice částečně mobilní, ale všechny do té doby samozřejmé věci jsem najednou skoro nezvládala, a to bylo vzhledem k tomu, že jsem tehdy zrovna žila sama, na mě moc. V tomto období jsem ještě svou situaci alkoholem neřešila, ani by to nešlo, to bych se o sebe asi už vůbec nepostarala. Můj fyzický stav se pomalu lepšil, psychicky to bylo naopak. Hlavní příčinou byla situace v zaměstnání, kde si nevím proč mysleli, že jsem doma příliš dlouho a že už přece musím být natolik v pořádku, abych se mohla vrátit. Nikdo mi to přímo neřekl, ale opakované kontrolní návštěvy kolegů, kteří by mě za normálních okolností nenavštívili, mě v tom utvrdily. Do práce, kterou jsem dělala skoro 30 let a měla ji ráda, se mi najednou nechtělo vrátit. V lednu 2019 jsem znovu nastoupila a další dva měsíce musela chodit na rehabilitace, které jsem se snažila plánovat odpoledne, ale ne vždy to šlo a opět jsem cítila nepříjemnou atmosféru, kterou moje absence vyvolávaly. Můj návrat do práce, to byla právě ta doba, kdy jsem začala selhávat a pomohla si tím nejjednodušším způsobem. Po pár týdnech už mi nestačilo dát si dvojku nebo dvě po příchodu domů, začala jsem pít i ráno, než jsem do práce vyrazila, abych tam mohla nějak existovat. Bohužel musím přiznat, že to pomáhalo, dokonce jsem tam zase byla i trochu ráda. Po čtyřech měsících už ale z pár deci byl litr a víc a tento způsob „fungování“ mi přestal pomáhat. Tehdy jsem se rozhodla pro dvě věci, a to odejít z práce a vyhledat pomoc kvůli závislosti na alkoholu. Ta první se mi povedla rychle, měla jsem štěstí a našla si práci v jiném oboru. Druhá byla mnohem těžší. Našla jsem si na internetu několik kontaktů a v této ambulanci mi nabídli to, co jsem potřebovala, a to rychle začít, ne čekat měsíc i déle. Paní doktorka mě objednala za několik dní. Při první návštěvě jsem pochopila, že se tady setkám se vstřícným a chápavým přístupem a že můžu mluvit o všem. Paní doktorka mi také dala kontakt na skvělého pana doktora, který se zabývá léčením závislostí na psychiatrickém oddělení v nemocnici. První týdny byly náročné, neboť jsem stále v rámci výpovědní lhůty pracovala na místě, kde jsem se už necítila vůbec dobře. Přesto jsem díky terapii tady i v nemocnici dokázala ubrat a později přestat. Chodím sem pořád, i když už méně často. Po čtyřech měsících abstinence jsem díky osobnímu problému opět ulítla, a i když to byla jednorázová záležitost, tak mě přesvědčila, že terapii stále potřebuju. Při každé návštěvě má na mě paní doktorka dostatek času a nikdy se mi nestalo, že by mi nevyšla vstříc s objednáním dalšího termínu, případně i přeobjednáním, což se mi díky pracovnímu vytížení stává poměrně často. S touto ambulancí mám v rámci toho, co mám za sebou, velmi dobré zkušenosti a jsem ráda, že jsem si ji „tenkrát“, když jsem potřebovala pomoc, vybrala.
